Medvědí stezkou po Šumavě
Hlavu telete, Dračí hlavu, Perníkovou skálu, Soutěsku lapků, Viklan nebo Kamennou krásku. Nejen tyto skalní útvary můžete vidět, když se vydáte na Šumavu a projdete si její nejstarší naučnou stezku. A proč zrovna Medvědí? Protože prochází i místem, kde byl zastřelen poslední medvěd Šumavy.
My jsme na Šumavu vydali druhý březnový víkend a plán zněl jasně: poslední lyžování. Jenže počasí naše plány změnilo (jako už několikrát). Na kopcích sice bylo sněhu dost, ale nechtěli jsme lyžovat v 10 stupních a rozbředlém sněhu, takže jsme lyže vyměnili za pohorky a vyrazili k hornímu konci Lipenské přehrady, do Nové Pece. Vesnice má výhodnou polohu pro milovníky pěší turistiky, kteří si chtějí vyšlápnout na Plechý, cestou se podívat k Plešnému jezeru nebo prozkoumat, jak se v 18. století po Schwarzenberském kanálu splavovalo dřevo z nepřístupných šumavských hvozdů až do Vídně. Jenže Nová Pec a její okolí toho má k nabídnutí ještě mnohem víc. Unikátní skalní město v Jeleních Vrších.
Medvědí stezka (dnes také značena žlutou turistickou značkou) je celoročně přístupná pouze pěším turistům. Když napadne sníh, měla by být část od Jeleních Vrchů do Černého Kříže sjízdná i na běžkách. V některých úsecích bylo ještě dost sněhu a zapadali jsme po kolena, takže by asi bylo dobré mít v období zimy sněžnice. Za 15 km zdoláte převýšení asi 300 m, místy budete poměrně strmě stoupat. Odměnou vám ale budou jedinečné sklaní útvary a divoká šumavská příroda. Stezka začíná u železniční zastávky Ovesná a končí u zastávky Černý Kříž. Je jedno, jakým směrem se vydáte. My jsme ráno vyrazili vlakem z Nové Pece do Černého Kříže (asi 20 min, 21 Kč) a odtud po značené stezce přes Jelení Vrchy do Ovesné. První část cesty není nijak náročná, jde se kus po asfaltce, pak lesní cestě, kde je jen jedno větší stoupání. Cestou narazíte na pomníček posledního medvěda (pomníček Bärenstein), resp. medvědice zastřelené na Šumavě v roce 1856. Chudinka žila 17 let sama v revíru Želnava, protože jejího milého zastřelili už v roce 1839 a pak ho darovali Národnímu muzeu v Praze. Podle statečné medvědice, na kterou vypukl nelítostný boj, je stezka pojmenována. Cestu lemují odpočívky a informační panely, ze kterých se můžete lecos dozvědět o přírodě a životě na Šumavě. Po podzimní vichřici vypadají šumavské lesy jak z postapokalyptického filmu.
Asi půl kilometru od obce Jelení Vrchy narazíte na Schwarzenberský kanál. Od roku 1793 sloužil k plavení dříví a poslední plavba na české straně proběhla v roce 1962. Celková délka je 44 km a právě u Jeleních Vrchů vede tunelem dlouhým asi 400 m. Horní portál tunelu je schovaný v lese nad vesnicí a vypadá jak kouzelný hrad obrostlý mechem, dolní portál tunelu je na kraji vesnice. Můžete jít asi 10 m do vnitřku tunelu, pak už narazíte na mříže. Když budete mít dobrou baterku, „dosvítíte“ až na druhý konec tunelu. V obci přímo u cesty stojí stará fořtovna se stodolou, v níž by měla být expozice věnovaná plavebnímu kanálu. Je ale otevřená jen v turistické sezóně, takže žádné bližší informace vám nedám.
Z Jeleních Vrchů začíná druhá, dobrodružnější část cesty. Kratším stoupáním po asfaltce odbočíte asi po 1,5 km do lesa k Jelenímu jezírku, které bylo umělě vybudované jako zadržovací nádrž pro lepší splavování ve Schwarzenberském kanále. Jsou tady dva odpočinkové stoly, tak si tu v létě můžete dát svačinu s krásným výhledem. Od jezírka už začíná postupné stoupání lesem k unikátním skalním útvarům. Některé jsou popsány cedulí s názvem, který je někdy celkem trefný, jindy budete muset popustit uzdu své fantazii. Žlutá turistická značka vás bude nabádat k hojnému prolézání jednotlivých útvarů, jejichž názvy je zbytečné uvádět. Ostatně je na vás, co si pod mohutnými balvany, obrostlými mechem, představíte. Za zmínku ale stojí impozantní Kazatelna, klobouk Hřibu usazený na balvanu nebo třeba Viklan, který se tyčí na podložce tvořené tenkými kameny. Okolí skal je hojně zarostlé stromy a keři, takže vyhlídky žádné nečekejte, ale i přesto nebudete zklamáni. Na závěr stezky Vás čeká poměrně strmé klesání (krátká část i po dřevěných stupních) a asi po 1 km se ocitnete na kraji lesa u železniční zastávky Ovesná. Pokud už byste nemohli, svezte se do Nové Pece vlakem, my jsme zbývající 2 km došli pěšky po asfaltce. Závěrečná rovinka je ale nekonečná.
Kdyby někdo chtěl, může si projít jen polovinu stezky, z Ovesné do Jeleních Vrchů. Do Jeleních Vrchů se ale nedá docestovat vlakem, takže byste museli hledat nějaký autobus (v sezóně asi jezdí). Na cestu se dobře vybavte svačinou, protože jedinou vesnicí, kde si můžete teoreticky něco dát, jsou právě Jelení Vrchy. Dva bufety, které ve vesnici jsou, byly ale v době naší návštěvy zavřeny. Naštěstí jsme s tím tentokrát počítali.
Co vy? Už jste si Medvědí stezku prošli, nebo to je pro vás novinka jako byla až do minulého víkendu pro mě?
