Co ochutnat v Budapešti?

Maďarská kuchyně je sice poměrně dost kalorická, ale byla by škoda, kdybyste nic neochutnali. Nicméně pokud jste vegetariáni, bude výběr dost složitý. K místním specialitám totiž patří hlavně masité pokrmy, které hojně užívají papriku, ale nemusí být vždy pálivé. Často se používá i zakysaná smetana. Historicky vychází maďarská kuchyně z tradice kočovných pastevců: jídlo muselo být rychle hotové a zasytit, připravovalo se ve velkých objemech, odtud obliba vaření v kotlíku. Maďarskou gastronomii pak ovlivnila i kuchyně turecká a rakouská.

Klasikou je gulášová polévka anebo guláš (gulyás). V obou případech jde v podstatě o vydatnou polévku z hovězího masa, brambor a cibule, to vše okořeněné sladkou nebo pálivou paprikou. My jsme byli poprvé překvapení, protože to nemá s českým gulášem nebo gulášovou polévkou nic společného. Dále můžete ochutnat (telecí) maso se smetanovou paprikovou omáčkou, pörkölt (dušené maso, rajčata, cibule, česnek a mletá červená paprika, dále může být přidaná zakysaná smetana; připomíná to náš „klasický“ guláš), halászlé (hutná rybí polévka z několika druhů ryb s rajčaty a zelenými paprikami a kořeněná mletou paprikou), paštika z husích jater (foie gras).

Ostatně Maďarsko je hned po Francii největším producentem foie gras. V obchodech na ně narazíte všude a jsou různých cenových kategorií. Nevyplatí se šetřit, protože jinak si domů přivezete obyčejnou paštiku. Kolosvárské plněné zelí (koloszvary töltött káposzta) je plněný zelný list nejčastěji s mletým masem, rýží, vajíčky a cibulí. Maďarského původu je také všem určitě známé lečo (lecsó), ve kteréme narozdíl od toho českého není vejce a lángos (prodává se na ulici v rychlém občerstvení v mnoha variantách, např. se zelím, česnekem, ovčím sýrem, šunkou nebo koprem). Jako přílohy k jídlům se hodně vaří noky.

Tradičním dezertem je somlói galuska (piškotové těsto, vanilkový a čokoládový krém, vlašské ořechy a rozinky) nebo palačinky s mnoha náplněmi.

K pití samozřejmě maďarské víno, jako dezertní pak Tokaji, což je aromatické víno zlatavé barvy. Zvláštností tokajské oblasti jsou speciální sklepy. „Spletité chodby sklepů jsou vykopány hluboko pod zemí v sopečné hornině tufu a táhnou se do dálky i několika kilometrů. Většina byla vyhloubena již v 16. a 17. století. Mají stálé mikroklima, tzn. vysokou vzdušnou vlhkost a stabilní teplotu kolem 10–12 °C. Jejich stěny porůstá mikroskopická houba Zasmidium cellare. Tato chladnomilná houba (lidově plíseň) reguluje vzdušnou vlhkost v podzemních prostorách. V její přítomnosti zraje tokajské víno několik let a právě tady získává finální komplexnost a zakulacenost“ (citováno z wikipedie).Silnější povahy pak můžou ochutnat pálinku v různých formách (meruňkovice, hruškovice, broskvovice) nebo Unicum (bylinkový likér, 40% alkoholu). Tento nejslavnější maďarský likér se honosí svým jménem zřejmě díky samotnému habsburskému císaři Josefu II. Ten prý, když ho poprvé ochutnal, blaženě vzkřikl: „Das ist ein unikum!“ („Je to jedinečné!“).