Dolní oblast Vítkovice

Poblíž centra Ostravy se nachází národní kulturní památka, dolní oblast Vítkovice, která stojí za návštěvu. Projděte si rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren a dolu Hlubina s industriální architekturou, vyšlápněte na 77 m vysokou věž Usaina Bolta, vyrobte si něco v dílně, zacvičte si ve zrekonstruovaných halách, šplhejte po horolezecké stěně nebo vyražte na koncert do unikátní auly Gong, která bývala plynojemem. To všechno můžete zažít v areálu bývalého černouhelného dolu a koksovny s vysokopecním provozem. 

Je sobota 7.15 hod a my na Hlavním nádraží v Praze nasedáme na vlak směr Ostrava. Než stihneme v jídelním voze vypít ranní kafe a dopolední víno nebo pivo (jsme přece na výletě) a sníst svačinu, vysedáme lehce po 11 hod na nádraží v Ostravě. Tramvají č. 1 jedeme asi 15 min na zastávku Dolní Vítkovice Hlubina. Už z dálky vidíme vysoké komíny a ohromné železné stavby. Celý areál si můžete procházet sami, my ale máme objednanou prohlídku s průvodcem, protože chceme vědět víc. Můžete si zvolit dva okruhy – Uhelný okruh (110,- Kč) nebo Vysokopecní okruh (150,- Kč, s výstupem na Bolt Tower za 190,- Kč).  Nebo si jako my můžete koupit kombinovanou vstupenku na oba okruhy za 240,- Kč, každý má trvat asi 100 min. Studenti a důchodci mají vstupné levnější. O prohlídky je o víkendech poměrně zájem, takže je lepší mít rezervaci. Začínají v 10 hod a pak každé dvě hodiny až do 16 hod. Na podrobnosti koukněte sem.

V pravé poledne se hlásíme v turistickém infocentru a s helmou v ruce, svéráznou průvodkyní a dalšími asi 14 návštěvníky vyrážíme na první okruh. Dozvídáme se, že historie sahá už do roku 1828, doby olomouckého arcibiskupa Rudolfa, který dal podnět k založení vítkovických železáren. Provoz huti byl zahájen v roce 1830, o rok později vznikla koksovna. V těsné blízkosti huti byl v roce 1852 založen důl Hlubina a postupem času bylo v areálu v provozu 6 vysokých pecí. Poslední vozík s uhlím vytěženým v dole Hlubina vyjel 30.6.1992 a poslední odpich ve vysoké peci byl proveden v září 1998. Od té doby začaly železárny postupně chátrat a pustnout a nikdo nevěděl, co s nimi. Až v roce 2008 se dostaly na seznam Evropského kulturního dědictví a začal projekt revitalizace a nového využití pecí a celého areálu. Díky tomu byla velká část zpřístupněna veřejnosti a dnes je využívána pro kulturní, vzdělávací a sportovní aktivity. To jenom krátce k historii, abyste měli o celém komplexu představu.

My se za zajímavého vyprávění průvodkyně vydáváme kolem bývalé těžní věže, vysoké pece č. 1 a bývalého plynojemu, který je dneska multifunkční aulou, vyjíždíme čtyřtunovým, panoramatickým, skipovým výtahem, v jehož dráze se původně navážela vsázka do pece, prohlížíme si vnitřní prostor pece, odlévací plošinu nebo velín s původním zařízením, kterým se řídila výroba železa. Během prohlídky se třeba dozvídáme, že víc než polovina nýtů na Eiffelovce byla vyrobena právě ve vítkovických železárnách, nebo že v roce 1928 vyhrály vítkovické železárny výběrové řízení na dodání nýtů (některé z nich jsou až tříkilové) pro slavný Harbour Bridge v Sydney. Zajímavou informací taky je, že jedna z těžebních jam měla hloubku přes 1 km. Když si vezmete, jaká technika byla na konci 19. století k dispozici, nechápete, jak to naši předkové dokázali.

Průvodkyně nám vypráví, jak pokrokovým provozem areál vysokých pecí na tehdejší dobu byl. Do roku 1873, kdy byly železárny pod majetkem Rothschildů, se počet zaměstnanců desetinásobně zvýšil, začaly se stavět domky a noclehárny pro dělníky, zřízena tady byla také první závodní nemocnice v Rakousku-Uhersku, podnik získával celosvětové zakázky, najat byl „generální manager“, pouze 33 letý Paul Kupelwieser, který nechal vybudovat nové provozy, modernizoval ty stávající, pro zlepšení prostředí nechal zasadit v areálu platany (rostou tam dodnes), vybudovat fontánu a celkově se o dělníky více staral. Na začátku 20. století vítkovické železárny vzkvétaly a staly se velkým průmyslovým podnikem.

Třešničkou na dortu je výstup na Bolt Tower, nebo-li šroubovou věž, která je nástavbou vysoké pece č. 1. Navrhl jí český architekt Josef Pleskot, postavena byla v roce 2015 a má symbolizovat oheň, který nad pecí vždy vzplál, když se produkoval velký objem vysokopecního plynu. S pecí má 77 m, samotná skleněná nástavba je 25 m vysoká a je tak nejvyšším bodem široko daleko. Byla pojmenována na počest běžce Usaina Bolta, který do Ostravy pravidelně jezdil závodit. Výstup po šroubovitém ochozu kolem věže vám možná zamotá hlavu a možná se vám budou i klepat kolena, ale výhled na okolí Ostravy a vzdálené Beskydy a Lysou horu vám bude odměnou. Ty méně dobrodružnější povahy můžou vyjet až nahoru výtahem, ale je zážitek jít pěšky. Uvnitř je kavárna a klub.

Nebudu vám psát podrobnosti o tom, jak horníci každé ráno vyfasovali své známky z plíšku (buď ve tvaru trojúhelníku nebo kolečka, což byly jejich tehdejší průkazy), jak procházeli „kúpelí“ (čistou nebo špinavou), jak sestupovali do dolů, jaká byla jejich denní pracovní rutina, co byla pěnka nebo štajgr. Nebudu vám psát ani o tom, jaký další výtvor od architekta Pleskota tady můžete najít a co má symbolizovat nebo jaké „překvapení“ bručelo 25 let v objektu plynojemu. Radši do Ostravy vyražte sami a poslechněte si to a prohlédnětě osobně. Stojí to za to.